Bělásek řeřichový - ozdoba našich jarních luk

Anthocharis cardamines L.

Vyniká mezi našimi bělásky nejnápadnějšími rozdíly ve zbarvení mezi samičkou a samečkem. Letící sameček se už z dálky pozná podle velkých oranžových skvrn na předních křídlech. Sameček i samička mají na křídlech pestrou kresbu.

Kmen	Členovci (Arthropoda)
Třída	Hmyz (Innsecta)
Řád	Motýli (Lepidoptera)
Čeleď	Běláskovití (Pieridae)
Rod	Bělásek (Anthocharis)
Druh	Řeřichový (Cardamines )

Patří k všeobecně rozšířeným denním motýlům. Vyskytuje se hlavně v podhůří na vlhčích místech, jako jsou břehy řek, potoků vlhčí louky a na okrajích lesů.

Žije na místech, na kterých rostou živné rostliny:

Řeřišnice luční ( Cardamine pratensis ) a Česnáček lékařský ( Alliaria petiolata ).

Dále se živí dalšími brukvovitými rostlinami (Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), Huseník ouškatý (Arabis auriculata), Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), Hořčice polní (Sinapis arvensis)…).Larvy se živí nejen květy ale i semeny.

Koncem června až začátkem července se vyvíjí jediná generace motýlů. Samice kladou vajíčka, která jsou nažloutlá, později zabarvená do oranžova na větší květenství rostlin, která jsou dobře osluněná.

Housenka je žlutozelená s bílým pruhem na bocích.

Larva se vyvíjí rychle po dobu květu a zrání živných rostlin, pak přezimuje jako kukla.

Druh není ohrožen, ale je již ubývající.

Ničí jej meliorace vlhkých luk, chemie v zemědělství, přeměna luk na intenzivně využívané “trvalé travní porosty” a zalesňování luk podél podhorských potoků.

Obrázek: Bělásek řeřichový - samička

Rozpětí předních křídel: 35 – 45 mm.

Sezonní dvojtvárnost babočky síťkované

Babočka síťkovaná

Araschia levana L.

Babočkovití ( Nymphalidae)

Kmen	Členovci (Arthropoda)
Třída	Hmyz (Innsecta)
Řád	Motýli Lepidoptera)
Čeleď	Babočkovití (Nymphalidae)
Rod	Babočka (Araschia)
Druh	Síťkovaná (levana)

Ještě před nedávnem patřila k vzácným druhům. Dnes se vyskytuje na vhodných lokalitách snad všude, kde je ještě zachovaná příroda v hojném počtu. Ráda létá v zahradách, kde je dostatek květů, které jí lákají svou vůní. Létá také v lesích a na stráních plných květů. Vyhovují ji luční porosty a vlhčí řídké lesy a paseky. Dává přednost částečně zastíněným biotopům v nížinách a pahorkatinách do 1000 m.

Výskyt: Je velmi hojná, ale v některých oblastech je výskyt lokální.

Vytváří za rok dvě až tři generace, jejíž motýli se liší zbarvením.

Jarní generace – forma levana má křídla hnědočervená a černě skvrnitá.

Pozdější letní generace prorsa má tmavá černohnědá křídla s bílými a červenorezavými skvrnami.

V příznivých letech, kdy je dlouhý krásný podzim, se ještě objevuje podzimní generace porima jejíž zbarvení je mezistupněm mezi jarní a letní formou.

Vznik této formy závisí na počtu dnů vývoje housenky. Za nejdelších letních dnů se vyvíjí forma prorsa.

Podobně jako jiné babočky žije hlavně na kopřivách v polostínu. Housenka se zakuklí a je přichycená k rostlině, na níž visí.

V současné době není ohrožena. První generace jarních baboček však nežije na intenzívně obhospodařovaných plochách spíše v zastíněných místech s kopřivami, jedinců se vylíhne méně než z letní generace.

Nedá se zaměnit s ostatními druhy baboček.

Rozpětí předních křídel: 28 – 40 mm.

Je nejmenší z našich baboček. Jedná se o odlišné zbarvení i velikost během generací v průběhu roku. Motýli narození během dubna až května, kteří se vylíhli z přezimujících kukel patří k jarní generaci. Mají rezavou barvu s černou skvrnitou kresbou, zatímco jejich potomci motýli letní generace, vylíhlí v červenci a srpnu jsou černé barvy s bílými příčkami a skvrnami, a navíc zřetelně větší. Pokud se vyvine ještě třetí generace, bývají její motýli buď tmaví, nebo černohnědí s rezavými šupinkami. Takto výrazné projevy sezónní dvojbarevnosti (dimorfizmu)jsou u motýlů ojedinělé.

Nejprve převládal názor, že dvojbarevnost babočky síťkované je podmíněna rozdílnými teplotami, za nichž probíhá vývoj obou generací Až r. 1955 dokázal saský profesor zoologie Haeckelovy univerzity v Jeně H. J. Müller, že zbarvení babočky síťkované je řízeno fotoperiodou (počtem hodin světla za 24 h).

Barevná odlišnost obou forem tím ovšem nebyla úplně vysvětlena. V roce 1969 se zjistilo, že působením nižších teplot na některé kukly letní generace jsou líhnoucí se motýli tmaví, ale s podílem rezavých šupin. Takové jedince letní generace lze také občas pozorovat ve vyšších polohách, např. v Alpách, kde tato babočka stoupá až do 1 000 m n. m.

Takto tepelně ovlivňované kukly letní formy s rezavým nádechem také žijí o něco déle. Působením zvýšené teploty na kukly z pozdně letních housenek se sice vyvinou narezavělí motýli, ale podíl černé kresby je poněkud větší a motýli se líhnou o něco dříve.

Hlavním faktorem dvojgeneračnosti tohoto motýla je tedy různá délka dne, zatímco teplota ovlivňuje mírně délku života kukly,

Housenky babočky síťkované žijí pospolitě a jejich vývoj se od vývoje jiných baboček liší snad jen tím, že přezimujícím stádiem není dospělý motýl (jako u ostatních baboček), ale kukla. Zvláštní je i způsob kladení vajíček na spodní stranu listů v krátkých řetízcích, jichž bývá několik vedle sebe. V srpnu až září se vyvíjí housenka první generace, v červnu až červenci druhé generace. Je černohnědá s tmavými trny na hřbetě.

Téměř 75 letech od Linnéova popisu jarní formy bylo dokázáno, že nejde o dva různé druhy, nýbrž o různé generace téhož druhu.

Motýli letní generace jsou větší než jarní, mají o něco mohutnější křídelní svalovinu a jejich křídla jsou celkově zaoblenější. To vše naznačuje schopnost delších, energeticky úsporných přeletů.

Dnes je babočka síťkovaná jedním z našich nejrozšířenějších denních motýlů, ale ještě v první polovině 20. století byla pokládána za vzácnost a dobové časopisy psaly zprávy o tom, v kterých lokalitách se vyskytuje. Období, kdy byla vzácná, se střídala s obdobími, kdy byla hojná. Ještě zajímavější jsou posuny celkového areálu. Dostupné informace napovídají, že do poloviny 20.století byla babočka síťkovaná rozšířena hlavně ve středních zeměpisných šířkách východnější Evropy. Postupně pronikala na západ (v osmdesátých letech se dostala až na pobřeží Atlantiku ve Francii), na jih (od šedesátých let kolonizovala Katalánsko). Ze sedmdesátých let pocházejí první zprávy z jižního Bulharska a posléze i z Řecka a konečně i na sever (v Dánsku se od r. 1881 objevovala jako vzácnost, po r. 1977 mohutně expandovala a po r. 1980 se objevila i ve Švédsku a jižním Finsku).

K severu se v posledních letech šíří mnoho motýlů, což bývá vysvětlováno oteplováním klimatu.

Ohrožené a vyhynulé druhy motýlů

Otakárek ovocný

V Čechách vyhynul na většině obývaného území, na Moravě je dosud běžný na jihu (okolo Brna) a jihovýchodě. Jeho výskyt se značně snížil kvůli intenzifikaci sadařství, zapojování porostů či zarůstání křovinatých strání a lesostepí, či jejich převáděním na vysokokmenný les.

Hnědásek osikový

V České republice přežívá v jediné rezervaci. Pokud se ovšem nezmění současný způsob péče v této rezervaci, vyhyne i tam.

Jasoň červenooký

Na území ČR vyhynul ve 30. letech minulého století, dnes jeho jediná populace žije na severovýchodní Moravě.

Z české přírody například zmizel celosvětově ohrožený

Źluťásek barvoměnný

který ještě v 90. letech žil v Bílých Karpatech ve velkém počtu. Jenže pak ho začalo dramaticky ubývat. Tamní chráněná krajinná oblast přitom byla posledním místem, kde motýl v Čechách dosud žil.

"Ještě v roce 2004 byly v Bílých Karpatech pozorovány desítky kusů, v roce 2006 dva kusy a v letech 2007 a 2008 ani jediný motýl," řekl Martin Konvička, který působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a v Entomologickém ústavu Akademie věd.

Například ve zmiňovaných Bílých Karpatech zavádějí od roku 2006 ochranáři takzvanou mozaikovou péči. Znamená to, že na loukách ponechávají dočasně neposečené nebo nespasené plochy.

Tím narůstá i naděje, že by se vyhubený žluťásek barvoměnný, který ještě žije na slovenské straně hor, mohl na citlivěji udržované louky vrátit.

Stejný osud jako žluťáska barvoměnného by mohl potkat například

Okáče skalního

Ještě v 60. letech patřil tento motýl mezi poměrně rozšířené druhy, ovšem v současnosti je podle důkladného mapování na pokraji vyhubení.

Ochrana motýlů

Modrásek východní

K ubývání motýlů v podmínkách střední Evropy dochází z důvodů intenzivní zemědělské činnosti, meliorací, z nadměrného hnojení a v neúměrné spotřebě prostředků na ochranu rostlin.

Málo si uvědomujeme, že tou nejzákladnější změnou, ke které došlo v celé Evropě a u nás ještě o trochu víc než jinde, je změna celkového vzhledu krajiny. Před padesáti lety byla tradičně obhospodařovaná krajina mozaikou drobných biotopů. Malá políčka, mezi nimi meze, loučky, pastviny, úhory, polní cesty atd. Podobné to bylo v lesích. Majitelé těchto lesů v nich uplatňovali různé způsoby hospodaření,.

Dne jde také o místa, která byla v tradičně obhospodařované krajině v okolí vesnic tzv."ostatní půda". Velmi cenná stanoviště tohoto typu se do současnosti zachovala díky vojenským cvičištím ale i střelnicím u kasáren, cvičištím spolků, jako byl Svazarm, apod. Tohle jsou často zoologicky i botanicky nejcennější místa v obyčejné zemědělské krajině. Dnes se však používají na výstavbu supermarketů, parkovišť či bytů.

Druhý, mnohem větší problém je v tom, že ochrana přírody je v ČR zablokována celou řadou legislativ, zejména lesnickou, zemědělskou a vodohospodářskou, které posuzují krajinu staticky.

Rozděluje ji například na pole, les, vodní tok atd. V 19.století by nikde nenašel to, co dnes pokládáme za úplně normální - tvrdou hranici mezi lesem a polem. I v lese se páslo, sbíralo klestí, sekala tráva a naopak na poli vždycky rostl nějaký strom a na mezích byly keře. Toto uspořádání v Evropě zaniklo relativně nedávno, asi tak kolem roku 1850. Podobné je to s břehy řek, kdy došlo k velkým regulacím jejich toků na počátku 20. století. Pro populace rostlin a živočichů je přitom 200 let nedávná doba. Rostliny s živočichy jsme zahnali do posledních útočišť a teď vlastně do značné míry sledujeme postupné vymírání malých, izolovaných populací. Teď splácíme dluh i s úroky, za necitlivou přeměnu krajiny.

Například lesní motýli potřebují otevřenější, světlejší lesy. Mnohé z nich jsou kriticky ohrožené, protože lesy nikdy nebyly tak husté, jako jsou dnes.

V chráněném území platí ale lesní zákon, který radikální prořezání nedovoluje.

Například u nás se musejí louky sekat 2x do roka a to v daných termínech. To vadí nejen motýlům, ale i ptákům, obojživelníkům, rostlinám, úplně všemu. Dnes už se skoro nevidí ponechané bodláky nebo nějaké dočasně nesečené kousky luk. V tradiční krajině ovšem každý hospodařil jinak, takže se lidské zásahy děly postupně.

Přitom by stačilo málo, ponechávat přes zimu dočasně neposečené pásy, které by zabíraly asi 5 % každého hektaru.

Velkým problémem je zalesňování zemědělské půdy.

My jsme zemí, v níž došlo k jednomu z největších útoků na volnou půdu. To vidí každý, kdo jde nebo jede krajinou , květnatých luk, meziček, políček nebo extenzivních pastvin je u nás velmi málo.

Lidé toho mohou udělat hodně.

Především se mohou zapojit do mapování motýlů. Podrobné informace o tom, jak mapovat najdou na : http://www.lepidoptera.cz/.

Mohou ovšem udělat spoustu věcí i v praktické ochraně. Pokud mají rozhodovací pravomoce, mohou se snažit o biologicky citlivější lesní a zemědělské hospodaření. Lidé zase mohou pro motýly například zahradničit.

K čemu mít na zahradě anglický trávník s tújemi, když tam může být trávník kosený méně často s šípky nebo hlohy? To je samozřejmě drobná pomoc, ale kdyby to tak dělali všichni, tak by naše zahrady vypadaly spíše jako lesostepi. Tak se dají udržovat také parky u obcí a měst.

Stačilo by občas kousek neposekat, občas nechat hromadu klád, v níž by se schovali také žáby a střevlíci, apod. Stačilo by opravdu málo, přitom jde o obrovské plochy a nejen o parky, ale i o okolí supermarketů, průmyslových objektů, okraje hřišť atd.

Otakárek ovocný

Rájem českých motýlů je paradoxně Praha

Přímo v obvodu Prahy žije díky velkému počtu chráněných území na šedesát procent druhů našich denních motýlů, tedy 84 ze 141 druhů, které se v České republice nyní vyskytují.

Některé druhy, například okáč metlicový nebo modrásek východní, mají v Praze dokonce poslední nadějné populace.

Entomologové to vysvětlují tím, že hlavní město je umístěno na velice pestrém geologickém a geografickém území s mimořádnou bohatostí biotopu. Právě tím je zde vysoký počet druhů motýlů. Zde se zachovala místa málo obhospodařované půdy v podobě zahrad, parků i obor a dokonce některé druhy motýlů jsou zde unikátní v Evropě i ve světě.

Hlavní město má z hlediska výskytu denních motýlů ještě jednu výhodu a to je nízký zájem zemědělců o obdělávání půdy. Ta je pak jen málo znečištěná pesticidy a jinými chemickými látkami.

Ohrožení motýli, žijící v okolí Prahy

• Soumračník žlutoskvrnný
• Modrásek východní
• Okáč metlicový
• Modrásek rozchodníkový
• Otakárek ovocný
• Pestrobarvec petrklíčový
• Ostruháček jilmový
• Vřetenuška pozdní
• Soumračník proskurníkový

Chráněná území v Praze jsou navíc často velice blízko u sebe, a dovolují tak motýlům přelétávat z jedné chráněné lokality do druhé. Tyto rezervace plní i rekreační účely.

Modrásek rozchodníkový

V obvodu Prahy je 88 chráněných území o celkové rozloze 2353 hektarů s neporušenou přírodou.

Také se kolem Prahy uzavřelo hodně povrchových kamenných dolů. A právě do opuštěných lomů se nastěhovalo mnoho vzácných motýlů.

Motýli rádi vyhledávají vápencové biotopy.

Řada druhů v souvislosti s rozvojem města nakonec také již vyhynula. Jedná se o okáče skalního. Ještě v 60. letech 20. století byl zde jedním z nejhojnějších motýlů. Tento motýl vyhynul také z důvodu zarůstání travnatých ploch křovinami a lesy.

Mohou následovat další druhy motýlů pokud se nebudou odstraňovat náletové keře a stromy v některých „stepních“ oblastech Prahy (jedná se například o oblast Barrandovských skal a Radotínského údolí.

Úvodní článek o životě motýlů

Obrázek: Babočka siťkovaná a Babočka bodláková

Člověk se sice prohlásil za pána tvorstva, ale neuvědomuje si, že většina tvorů, jejichž život chce

omezovat a ničit, žila na Zemi už dávno před ním. Pokud si člověk včas neuvědomí, že je pouze jedním z živočišných druhů, bude náprava těžká.

Je nesmyslné, že člověk musí chránit přírodu před následkem své negativní činnosti. To je ale vždy problém přemnoženého druhu, čímž člověk je. Měl by se zamyslet nad svou zhoubnou činností v přírodě, jejímž důsledkem vymírají stále nové druhy a také i motýli. Pokud si to člověk neuvědomí, za nějaký čas bude pozdě a další generace budou poznávat motýly a jiné živočišné druhy je v muzeích, na obrazech a fotografiích. Naučte se je proto dobře znát a snažte se je chránit.

Obrázek: Bělásek zelný

Motýli mají také svůj význam estetický. Jak nepřitažlivé jsou kultivované louky a pastviny bez motýlů v porovnání s podhorskými loukami plných květů, nad nimiž poletují. Že je někdo nedovede nebo nechce vnímat, je jeho škoda.

Vždyť motýli mají velký význam pro naši přírodu. Jsou to významní opylovači hned za blanokřídlým hmyzem, včelou medonosnou a čmeláky. Bez neustálého opylování motýlů by mnoho bylin a křovin nemělo žádné plody. Denní motýli jsou vidět ve dne ale většina motýlů patří k nočním druhům.

Dnešním trendem je mít upravenou zahradu, ale spousta motýlů právě na kopřivách a bodlácích najde svůj „domov“, aby se zde mohli nakrmit, zakuklit a vylíhnout. Neničte tedy za každou cenu všechen „plevel“. Ochuzujete se o radost žít v souladu s přírodou a tedy i s motýli. Učte se být moudrými a naučte se znát zákony přírody a ctít jejich moudrou rovnováhu.

Obrázek: Soumračník rezavý

Vývoj motýla

Motýli se vyvíjí proměnou dokonalou. To znamená, že nejprve musí samička naklást vajíčka na příhodné místo, kde se vylíhlé housenky živí. Po určité době se housenka svléká a to několikrát. Dorostlá housenka přestává přijímat potravu a hledá příhodné místo, kde se přemění v kuklu. To, co probíhá uvnitř kukly, je neuvěřitelný zázrak přírody. Současné tkáně se rozpouští a přeměňují v jiné. Přitom pokožka kukly ztuhne, aby chránila vývoj budoucího motýla. Motýl pak vyleze z prasklé kukly. Zpočátku není příliš motýlu podobný, osychá, křídla se natahují a za nějakou dobu je už motýl připraven vyletět.

Počet nakladených vajíček je různý. Může jich být několik až několika set. Tyto vajíčka jsou vystaveny různým nepřátelům. Stádium vajíčka trvá různou dobu. Vajíčka pozdního léta a podzimu mají nejdelší trvání.

Housenky mohou být lysé, s ostny nebo porostlé dlouhými chlupy. Jsou barevné, často hnědé, hnědočervené, šedozelené nebo zelené. Některé jsou pestře zbarvené. Housenka má na hlavě na každé straně 6 drobných jednoduchých oček a pod nimi krátká tykadla. Kusadla jsou na hlavě nejdůležitějším orgánem. Pak následují 3 hrudní články. Z každého hrudního článku vyrůstá jeden pár nohou. Poslední částí je zadeček.

Housenky žijí většinou každá zvlášť. Dospělá housenka se přemění v kuklu nebo se nejprve opřede pevným kokonem. Před zakuklením zůstane buď na rostlině nebo se schová pod kámen, zaleze do země nebo pod kůru do mechu, či do jiného úkrytu.

Kukla je předposledním vývojovým stádiem, pak je z ní imago – dospělý motýl. Kukly denních motýlů jsou většinou mumiovéa jsou většinou připoutány k rostlině vlákny a háčky.

Z kukly se rodí motýl. Jeho tělo je rozčleněno na hlavu, hruď a zadeček. Na hlavě jsou složené oči, tykadla, makadla a sosák. Na hrudi mají uložena křídla a končetiny. Křídla jsou pokryta drobnými šupinkami, které jsou ke křídlu přichyceny jemnou stopečkou a překrývají se jako tašky na střeše. Jsou to vlastně přeměněné chloupky. V šupinkách jsou barviva, která určují celkové zbarvení.

Nohu motýla tvoří stejné články jako u jiného hmyzu. V zadečku jsou uloženy hlavně rozmnožovací a vyměšovací orgány a také část trávicí, cévní a nervové soustavy.

Motýl má dobře vyvinutý sosák, kterým nasává tekutiny. Bývá různě dlouhý a někdy je stočen pod tělem. Motýl pije nektar z květů, vodu nebo mízu vytékajících z listnatých stromů. Někteří motýli pijí šťávu ze spadaného ovoce. I mšice poskytují dostatek stravy ve formě medovice.

Mnoho našich motýlů vytváří během sezóny jedinou generaci. Někteří však vytváří dvě a za příhodných podmínek až tři generace.

Obrázek: Paví oko

Motýl žije v průměru asi 3 až 5 týdnů. Délku života motýlů ovlivňuje také odpočinek tzv. „letní spánek“ a v zimě „zimní spánek“. Jsou některé druhy, které se objevují celou sezónu od jara do podzimu, přesto však vytváří jen jedno pokolení. Motýli se rodí na počátku léta a brzy upadají do „letního spánku“. Potom se na krátkou dobu objeví na podzim a přezimují. Od časného jara znovu létají a žijí zhruba do května. Motýli, kteří vytvářejí dvě generace, žijí kratší dobu, než motýli přezimující. Zimní spánek prodlužuje o tuto dobu nečinnosti jejich život.

Zimu přečkají málokdy ve stádiu dospělého motýla. S příchodem chladným dní vyhledávají vhodný úkryt k přezimování. Ukrývají se do země, mechu, kůry, listí, ale také na půdy a do sklepů a jeskyň, kde přečkají za příhodných podmínek až do jara. Nízké teploty jim nevadí, spíše střídání teplot, které vede k přerušení spánku, a smrtelně je vysiluje.

Paví oko